RC rally Tábor

Parná sobota v podání MČR

Čtrnáct dní po BBčku, které bylo generálkou, opět odstartoval závod Tour de Vyškov. Na start se postavilo 33 jezdců a z toho hned osm jezdců co brázdí tratě Rc Rally Tábor. Neměl bych zapomenout i na Petra Pavláta, který se taktéž téměř pravidelně objevuje i u nás.

 

Po telefonické konzultaci v pátek s XVlastíkem jsem uznal, že práce na dvě hodinky přípravy a jde se v klidu odpočívat, ale vše bylo jako vždy úplně jinak. Po odštípnutí pracovní doby a nasednutí do auta se rázem silnice změnily na řeky a obloha spíše na vodopády vody. Podotýkám, že to bylo v Brně, ale podobně se dělo i ve Vyškově. Po příjezdu na místo konání se mi vyskytl krásný pohled na lagunu, ale ne na dráhu. Počasí je ovšem mocný kouzelník a o tom jsme se přesvědčili i tentokrát. Voda začala mizet a vzduch těžknout. Při stavbě jsme si připadali trochu jako v sauně. Teplota taktéž rostla rapidně nahoru a vyšplhala se z 22°C na krásných 28°C ve stínu a to nemluvím o síle zapadajícího sluníčka, které nám to dávalo celkem sežrat. I tak se povedlo trať dostavět celkem rychle a mohli jsme jít na zaslouženou večeři.

 

   Ráno nás přivítalo opět rozžhavené sluníčko a 22°C na teploměru (7:00h). Přesun na dráhu už byl o něco příznivější a začalo dodělávání dráhy a přípravy na první RZ. Jirka Hadrava spal přímo u dráhy v autě, ale i tak byl v celkem dobré náladě. Kluci pražský a Bouchačka přijeli kupodivu velmi brzo a nevšiml jsem si toho jen já :). Po „šejku“ jsme museli uznat, že se bude jednat o hodně jiný závod, než bylo BBčko a s tím jsme do tohoto také vstupovali. 28°C

 

Po třetím testu se postupně začalo prášit a v prachu rychlostních testů nejlépe letěl Jan Šrámek následovaný Markem Střihavkou a Viktorem Trnkou. Náš celkem početný zástup se poskládal na 5.-9.místě a to následovně. Michal Bouchner, Jirka Hadrava, Aleš Horák, Petr Pavlát a Honza Brich. Honza se potýkal s problémy s nastavením. Především zadní diferenciál mu moc nefungoval. Podobné drobné problémy měl i Jirka, ale jeho řešení bylo o mnoho efektivnější než Honzy. Trochu zklamaný jsem byl já. Nemohl jsem se dostat do rytmu a nevěděl co dělám špatně. Na 14. místě se pohyboval Pavel Matějček, jenž jel velmi vyrovnaně, ale chyběla mu trochu rychlost. Kousíček za ním si jízdu plně užíval Filip Strahal na 16. místě. Velmi pěkně jel i Kuba Konecký (21.místo), ale byl po dovolené a ani teploty mu nepomáhaly k lepšímu chlazení :). Troufnu si tvrdit, že nikomu. Kolem 12h již bylo 31°C a stále to lezlo nahoru. Kdo si třetí test protrpěl, byl Petr Strahal. Zadřené ložisko v zadním kole vytvořilo z jeho auta neřiditelnou, bržděnou, nervózní bestii, kterou dotlačil do cíle silou vůle.

 

Jelo se dál a já jsem se začal postupně propadat. O co hůř to šlo mě, o to líp to šlo Michalovi a Jirkovi. Oba se posunuli k boji o čtvrté místo a to ještě nevěděli, že bude ještě lépe. I Honza po výměně již druhého diffu zrychlil a nezbylo nic jiného než zrychlit také. Překopal jsem trochu auto a čekal, co to se mnou udělá. Problému a mé nervozity si všiml i teamový parťák pro republiku Michal a po debatě v depu mě trochu zklidnil. Na rychlosti přidal i Pavel a začal stíhat Aleše Čejchana s dvoukolou. Filip se stále bavil. Kuba se rozhodl netlačit tolik na pilu a spíše vydržet do cíle. Petr po problémech sprdl teamový stan a šel na pivko, po kterém opět začal stoupat výsledky vzhůru. 34 a kousek °C

 

Sedmá rychlostní zkouška a zlom konečně i u mě. Že vyhraju Rz jsem nečekal, ale o to víc mě to potěšilo. Michal dojel na třetím místě a já jsem začal bojovat o co nejvíce bodů nejen do teamů. Nenechal jsem se vyhecovat Honzou, ale i tak si myslím, že jsem potvrdil své přechozí umístění v osmém testu porážkou jak Jirky, tak především Honzy.

 

Honza Šrámek opět předvedl, že pokud mu auto funguje je připraven vyhrát všechny zbylé testy a Viktor zajel svůj standart, když neatakuje časomíru. Michal se postupně začal dotahovat i na Marka Střihavku, ale přece jen 25s před posledním testem se zdálo hodně. Jirka si byl vědom, že se může stát cokoliv a jelikož jsem nechtěl ubrat pražákovi i on musel topit. Pavel po krůčkách udolal Aleše a jedenácté místo si pohlídal až do cíle. Filip se také usadil pevně na 16.místě. O trochu si polepšil Kuba a poskočil do první dvacítky, což bylo opravdu velmi pěkné. Petr se po problémech probil na 26. místo. 33°C

 

Závěr byl velmi zajímavý. Přidělování prémiových bodů vždy Rz obohatí. Body chce téměř každý a nejvíce si jich připsal vítěz závodu Honza Šrámek. Druhé místo s minimální odstupem 0,28s ze sebe vymáčkl Jirka Hadrava, kterému to zajistilo parádní a letos již čtvrté páté místo. Jako třetí touto RZ projel Viktor a mohl si jen vyčítat 2x trefenou časomíru během závodu. Čtvrté místo a poskočení až na třetí místo absolutně nečekal Michal Bouchner. V posledním testu totiž, s vidinou titulu, Marek Střihavka jel velkou show a k tomu ještě trefil časomíru. To všechno ho stálo ztrátu bezmála 30s a odsunutí ze stupňů a předčasné oslavy. Hezké páté místo v této Rz a udržení Honzy jsem splnil na jedničku. Honza Brich je ovšem bojovník a zřejmě mu chybělo trochu víc štěstí. Za závody zmařit dva diferáky, což je celkem nepříjemná věc, ale popasoval se s tím a bojoval. Šesté místo také není ostuda a věřím, že jsem ho zdravě vyhecoval. Nesmím zapomenout na Peťáka, který urval i celkem dost bodů v PS a celkově dojel na pěkném devátém místě.

 

Trať hodnotit nebudu, neboť jsem byl jejím viníkem, ale kladné ohlasy jsou pro mě dalším impulsem k zlepšení a věřím, že se líbila všem, co přijeli. Velký podíl na takto krásné trati a akci má i samotný areál, který nemá v republice v rozloze a povrchu podle mě konkurenci.

 

Poděkovat bych chtěl určitě Vlastíkovi, Anežce a Adélce Pospíšilovým za super zázemí, bufet a přátelskou atmosféru, Kubovi za azyl a všem klukům nejen od nás za parádní atmosféru a závody. S teplotou 32°C zase někdy zdarec….

P.S. Všechny teploty v tomto článku byly ve stínu a měřeny s dokonalou přesností nástěnných, digitálně řízených hodin 🙂

Facebook