Jak je již tradicí, každá nová sezóna začíná a končí v Kněžicích. Ani letos tomu nebylo jinak a my jsme si tak mohli zazávodit na tradičním White Darku, který vždy láká jezdce na klasické zimní svezení. Díky nadprůměrným zimním podmínkám se závod mohl uskutečnit na zamrzlém rybníku.
Jen pár hodin před startem se ale počasí „zbláznilo“ a teploty se začaly šplhat nad nulu. S očekáváním, jak bude trať vypadat a v jakém bude stavu, jsme dorazili na místo závodu. Teplota se pohybovala kolem 1,5 stupně Celsia nad nulou a všichni se obávali nejhoršího. Proběhlo hlasování a relativně jednoznačně se odhlasoval závod na ledě (druhou možností byla tělocvična místní orlovny).
Při první obchůzce trati se místy objevují kaluže vody, ale všichni doufají, že se stav trati bude měnit minimálně. Všechna vozidla prošla technickými přejímkami, a tak nic nebránilo startu. Led byl místy zdrsněn zmrazky, a tak nebylo jednoduché odhadnout správnou nájezdovou rychlost do zatáčky. Během dopolední sekce (skupiny) se povrch měnil každou rychlostní zkouškou. Chvíli byl led velice uklouzaný, postupně se začala objevovat mokrá místa, která nabízela velice dobrou přilnavost, až ke konci byla trať plná tajících kusů ledové tříště, která sice nabízela přilnavost, ale voda pronikající do řídících jednotek vozů byla nepříjemností pro všechny závodníky.
Před „pavoukem“ byla organizátory trať upravena a zbavena vody, ta se ovšem začala objevovat ihned po odstranění, a tak posádkám nezbývalo, než se s tímto náročným povrchem poprat. Tato skutečnost bohužel donutila mnoho jezdců k odstoupení, ať už z prevence, nebo z poruchy některé z řídících jednotek vozu způsobené vnikem vody.
Do semifinále se postupně probojovali loňský mistr Jirka Hadrava jedoucí proti Pavlu Matějíčkovi a Petr Havlík jedoucí proti Alešovi „Alfovi“ Horákovi. Rozjížďky se vzhledem k náročnosti jely jen na jednu vítěznou jízdu. Z první dvojice postoupil dál Jirka Hadrava, který „odsoudil“ Pavla Matějíčka k souboji o třetí místo s Alešem Horákem, který byl poražen Petrem Havlíkem. Boj o třetí místo nakonec skončil dříve, než mohl vůbec začít. Aleš nedokázal rozpohybovat svoje vozidlo z důvodu poruchy snímače otáček. Problém byl na místě neřešitelný, a tak třetí místo připadlo Pavlovi Matějíčkovi.
Do finále se tedy dostali bývalí týmoví kolegové Petr Havlík a Jirka Hadrava. Chvílemi to vypadalo na bratrovražedný souboj. Ale co se nestalo, pronikající voda vnikla do blízkosti elektroniky vozu Petra Havlíka, který ihned začal problém řešit. Jirka Hadrava připravený na startu nevěděl co se děje, a tak vyčkával na soupeřův tah. Po nekonečných minutách se podařilo Petrovi vůz částečně rozpohybovat- nesměl ovšem zastavit.
Poslední zkouška dne byla odstartována a všichni věděli, že výsledek nevyřkne pouhým pohledem ani zkušený časoměřič. Oba dva aktéři jedou velice dravě a všichni hltají jejich úžasné průjezdy zatáček. Blíží se k posledním zatáčkám, při nájezdu na most jsou oba dva vyrovnaní, ovšem při výjezdu z poslední zatáčky má Petr oproti Jirkovi výhodu v delší rovince, kde může naplno využít rychlostní potenciál svého vozu. Jirka vyjíždí z poslední zatáčky s minimálním náskokem, když náhle najíždí na terénní nerovnost, která jeho vůz nekontrolovaně vymrští do sněhové bariéry a ztrácí drahocenný čas. Na cílové rovince se objevuje i Petr Havlík, a když vidí Jirkovo auto hrabající se z bariéry, přidává plyn a uhání do cíle. Jirka registrující tento fakt prošlápl plyn až na podlahu a bez kontroly směru jede, co to dá, bohužel auto nabírá směr mimo trať a nestačí na Petra. Velice těsný souboj nakonec vyhrává Petr Havlík, který si tak do sbírky může přidat skalp svého bývalého táborského kolegy.
Závod se i přes „nepřízeň“ počasí vydařil a všem zúčastněným se velmi líbil. Pořadatelům patří velký dík a doufáme, že se v Kněžicích sejdeme i příští rok při zahájení další sezóny.
