Jak jsem k vítězství přišel …
Závod se pro mě vyvíjel už od prvních metrů celkem příznivě. Ranní teploty nebyly úplně skvělé, ale i tak jsem se dostal do celkem dobrého tempa, které jsem si držel v první polovině závodu. Konkurence byla zatím spíše klidná a mnozí čekali, kdy zase odpadnu. Postupně jsem si ovšem vytvořil celkem slušný náskok 12s a to bylo zřejmě klíčové pro moji psychiku.
V druhé polovině závodu jsem si již hlídal svoje postavení. Honza Brich mezitím zajel sedmou Rz s problémy, ale těm jsem se nevyhnul v osmém testu ani já. Pomalý začátek Michala Bouchnera mi také nahrával a Jirka Hadrava se, ač nerad, postupně propadal.
Před posledními dvěma testy za mnou zašel Michal a trochu mě uklidnil, abych neblbnul. V té době jsem měl náskok již téměř půl minuty a byla by opravdu škoda v posledních testech přijít o první vítězství. Devátou Rz jsem tedy na posled „tahal“, ale s vědomím, že to nesmím někde „rozstřelit“ a to se povedlo. Vyhraná Rz mi opět dodala klid a do poslední Power Stage jsem nastupoval s vědomím, že jsem schopný bojovat o vítězství i v této Rz, ale pojedu raději opatrně. To jsem hned po pár metrech trochu přehodnotil. Prvních pět zatáček a tři drobné chyby byly jasným znamením, abych se srovnal. To se celkem povedlo a i přes trošku vypuštěnou šotolinovou pasáž a s velkou opatrností projetou gumou jsem dojel třetí a bral ještě jeden plusový bod.
V posledním testu mě mile překvapily i výsledky Kuby Koneckého. Měl pomalejší začátek, ale v závěru zatáhl a povedlo se mu přeskočit nejlepšího seniora Ivana Smítku a dojet celkově šestý. Díky tomu jsme i po dlouhé době vyhráli závod teamů.
Přejet rampu už nebyl problém a první vítězství bylo na světě. Radost a únava po závodě byla veliká a při večeři jsem už jen mlčky poslouchal co kdo říká a pomalu usínal.
Velký dík patří rodině Šenových a všem co se podíleli na přípravě. Byl to opět opravdu skvělý závod, konkurence byla téměř kompletní a jsem jenom rád, že jsem vystoupal poprvé na stupínek nejvyšší právě v Táboře, kde jsem začínal.
Velký dík za podporu a i výdrž se mnou patří Věrče, která je mi vždy oporou, i když mi to zrovna nejde jak má, bere mě s rezervou a stojí při mě. DĚKUJU !!!
Dál přeju brzké uzdravení Pavlovi Roseckému, který léčí vazy v kotníku. Na dalším závodě v Táboře ZDAREEEC 🙂